| Krystal

Svět se pohne k lepšímu, když člověk začne ze své vůle dělat víc, než musí. Protože chce pomoci. Na Gymnáziu a obchodní akademii v Sedlčanech takoví kantoři jsou. Usedávají ve svém volném čase, sepisují svoji představu a doufají, že jejich projekt otevře pro školu kohoutek státní kasy nebo dokonce Evropské unie. A kantorské projekty jsou úspěšné! Ten poslední, Vltava - řeka k poznání, dokonce zajistil, že do školy budou po tři roky přitékat ze státního rozpočtu a z Evropského sociálního fondu EU pravidelně finance navíc. Škola úředníky přesvědčila, že peníze budou promyšleně a cílevědomě využity, že její absolventi získají ještě větší konkurenceschopnost a nové dovednosti využijí i ve svém praktickém životě.

Naštěstí kontrola musí být, a proto projekt musí mít vyhodnotitelné výstupy. Na jeden takový vás chci upozornit, mají z něho radost učitelé, užitek žáci, ale potěšil i občany našeho města. A tak to má být.

V těchto dnech právě končí výstava Umělecké doteky, která dokládá, co se letos v červnu odehrávalo v okolí Vltavy, konkrétně na tvrzi Holešice a v jejím okolí během biologicko-výtvarného terénního kurzu.

Po celý měsíc si mohli občané našeho města v historickém sklepení domu vedle radnice prohlížet praktické drobnosti, jež díky projektu mohly vzniknout – vlastnoručně ušité a kresbou zkrášlené šaty, nazdobená trička, autorské šperky, netradiční kravaty. Také nábytek, pěkné obrazy, digitální fotografie a to je výčet neúplný.

Vernisáže se zúčastnila řada občanů města a studenti si při ní uvědomili, že se naučili dovednosti, jež jen tak někdo neumí. Získali ale ještě něco navíc, a to se vystavit nedá: noční prožitek krásy při vnímání zvuků v krajině. Ten zažili, když hledali a pak sledovali noční tvory. A představte si, podařilo se jim nahrát kupříkladu lidským uchem neslyšitelný hlas netopýra a mohli si pohladit pravého živého drobného lesního opeřence! A odehrálo se ještě něco důležitého: naučili se dívat na krajinu jiným pohledem, zjistili, že ve všem je skryta krása a mnohé má zajímavou užitnou hodnotu, o níž nevěděli. To všechno student v krajině hledal, objevoval a vlastnoručně využil. Zdalipak víte, co je to land-art či body art? Ano, jdete přírodou a vytváříte dílo, jež se odnést nedá. Zato zkrášlí krajinu, třebaže mnohdy na chvilku nebo ozdobí mladého člověka, i když většinou také krátce, protože květ, list, větévka zvadne. Ale radost a prožitek z tvoření si mladý člověk ve své duši ponese po celý život a bude se k němu vracet. Vlastně i jeho budoucí děti z toho budou mít užitek.

Nedávno jsem se dívala na webové stránky školy, škola v rámci projektu opět vypisuje netradiční kroužky. Už se těším na další výstavu, tuším, co na ní uvidím. Možná to budou návrhy krásných pohledných praktických staveb vytvořených v programu ArchiCAD, možná vitráže, keramika. Studenti ve svých kroužcích dostávají také šanci vzkřísit stará řemesla a my na další výstavě třeba uvidíme, že umí po vzoru našich předků, z obyčejných vrbových proutků uplést věci krásné, praktické a potřebné. Surovina vyrostla za humny a žák si možná na získané dovednosti založí firmu. Nebo bude mít pěkný antistresový koníček.

Ano, projekt Vltava plní svůj účel a já svým bývalým kolegům gratuluji.