KRYSTAL - centrum zdraví
Košík
0
0,00 Kč

Život v astrálních sférách Země - Adelma Vay

Zveme vás k bližšímu poznání nadzemských sfér - budou nám pod dohledem bytostí světla o nich vyprávět někteří jejich obyvatelé a to způsobem čtivým a zajímavým. Prožijeme dobu, kdy ještě žili na Zemi ve hmotném těle – byli hradními pány, bavícími se mladými důstojníky atd. Vžijeme se do chudé selky těšící se na miminko, do trýzně ženy stojící nad hrobem manžela nebo do zoufalství matky, které popravili syna. Protože však vyprávějící nejsou omezeni hmotnými smysly, popsali nám také jevy a bytosti lidskému oku neviditelné. Uvědomíme si při tom, jaká rizika čekají na sebevraha, co se děje na bitevním poli, že existují povinné inkarnace, protože vývoj nelze zastavit a všichni jednoho života musíme být dobří a myslet na prospěch celku.

Kniha se v požitkem čte, ovšem text je to závažný. Dokladuje, že se po pozemské smrti rozcházíme do odlišných sfér, zatímco jiný se již může těšit z krásy nadzemí nebo postoupit do dalších nádherných dimenzí. Nabízená středověká detektivka je vlastně učebnice duchovních zákonitostí. Jsou logické a optimistické.

Předmluva v knize:

Země je obklopena sedmi astrálními jemnohmotnými úrovněmi, z nichž každá obsahuje sedm sfér. Podle zákona tíže jsou nižší hutnější sféry blíže k Zemi a lehčí světlejší sféry ve vyšších vrstvách jemnohmotných obalů planety.

Každá bytost je po opuštění hmotného těla zastavena podle tíže jejího jemnohmotného těla v jí stejnorodé sféře. Mnohé duše, které se zde nacházejí, se domnívají, že přebývají na nějaké hvězdě nebo planetě, protože to, co prožívají, je pro ně stejně reálné jako "na Zemi." Mnohé ani nevědí, že se nacházejí pouze v jedné části jemnohmotného prostoru mezi Zemí a Sluncem, neboť každá je schopna rozeznávat pouze v míře rozvinutí vlastního vědomí.

Samozřejmě to ještě nejsou duchovní světy, v nichž jednou najde lidský duch svůj věčný domov. Jedná se pouze o "hmotné" sféry, ve kterých je drží nevědomost, touha po hmotném, nesprávné poznání a tíha vlastních vin vyžadujících odčinění.

Pro existenci v těchto jemnohmotných světech je však vymezený čas, proto je nutné, aby se v nich lidské bytosti příliš nezdržovaly, protože jim hrozí, že budou strhnuty do povinné inkamace.

Tyto sféry jsou malé světy, žijí v nich národy s různými náboženstvími. Bytosti zde popisují věci tak, jak je tam vnímají, takže se vám může zdát líčení některých sfér velmi materialistické. Sféry jsou však takové, jak si je jejich obyvatelé zformovali svými myšlenkami a chtěním. Všechny "předměty", které se tam vyskytují, jsou pouze jemnohmotné, přestože je mnoho bytostí vnímá jako hmotné.

Muslimové zdobí svůj ráj s pozemskou pompou - jsou v něm drahé kameny, paláce, vonící kadidla, katolíci mají své kostely a církevní hierarchii. I po smrti tu mají mnozí dojem, že se jejich hodnostáři nemýlili, neboť všechny věci, jak je znali na Zemi, zde jemnohmotně existují. Každá duše vázaná náboženstvím tady vyjadřuje svou víru materialistickými projevy jako na Zemi, dokud se z těchto pout vlastním poznáním neuvolní.

V první astrální úrovni jsou zastaveny tíhou provinění málo vy-vinuté lidské duše neschopné se vznést do vyšších, lehčích sfér, kam přirozeně stoupají bytosti vyspělejší, krásnější a světlejší. Každý se tak spravedlivě dostane do jemu stejnorodého odpovídajícího prostředí.

Teprve po očistění vystupuji z nižší astrální úrovně do vyšší, přičemž odkládají hrubší záhal jejich astrálního těla, protože ho ve vyšších sférách nepotřebují, podobně jako kdysi odložili pozemské tělo.

Zatímco v první astrální úrovni je to hřích, který oddaluje člověka od Boha, ve druhé je to farizejství a dogmata a ve třetí rozumové poznání.

Tato kniha je záznamem putování Kateřiny, Augusta a dalších nadzemskými sférami. Dimenze jsou popsány z jejich pohledu tak, jak je dokázali vnímat a prostřednictvím autorky knihy vyjádřit. Základ knihy je staršího datování (Adelma Vay žila v letech 1840 - 1925), čehož si čtenář všimne podle vyjadřování a líčení dějů.

Chceme připomenout, že lidská řeč je uzpůsobena pro popis hmotných dějů, proto není třeba vše brát doslovně.

Vyšší, lehčí a světlejší sféry jsou vylíčeny proto skromněji, neboť slovní zásoba člověka je na jejich popis nedostačující. Sféry jsou příliš vzdálené pozemskému způsobu vnímání. Hlavně však proto, že spojení s vyššími sférami je omezeno duchovním vědomím člověka, který se s nimi spojuje.

195,00 Kč

Ukázka z knihy Život v astrálních sférách

str. 48: Důsledkem prohřešků a nevázanosti klesli tak hluboko, že ztratili duchovní vlastnosti a žijí život podobný životu zvířat. Pokud se ještě nedokonalý duch nechá ovlivnit negativními silami a zlem dříve, než se vyvine jeho chápavost a dokončí výchova, vznikne z něj člověk podobný zvířeti, který je nevzdělaný, surový. Po smrti se dostane do této sedmé sféry – 1/7. Bytosti klesly již ve své pozemské existenci na divokou zvířecí úroveň, kterou dodržují i v záhrobí. Zde však nemohou vraždit, ale jen poškozovat a zraňovat ostatní. Pociťují fyzickou bolest, protože stavba jejich těla je hodně zhmotnělá. Jakmile se v nich uchytí víra v Boha a lásku, inkarnují se mezi vzdělanější národy na Zemi. Tam mají poznat lidskou morálku a být v ní vychováni. Jejich zrození na Zemi nebude ještě dokonalé, často se stávají vícenásobnými vrahy, lupiči a zhýralci. Mnohá média popisují život v této sféře v domnění, že se dostala k nejvyšší spiritualitě. Skoro všechno, o čem hovoří, lze omezit pouze na první astrální úroveň s jejími sedmi sférami. Jen velmi málo z nich má možnost se dostat výš, do dalších sfér.

Alexandra závislá na morfinu, 23, 1/3 Vždyť jsem byla bezproblémová. Do doby, než mi dal lékař morfium… Ty jsi však bolest, která na tebe přišla, nedokázala snést. Jejím snášením bys duchovně sílila a rostla…. Neměla jsem čas stonat. Těžké nachlazení mi bránilo, abych se účastnila plesů a společenských akcí. Musela jsem proto použít rychle působící lék, a to byly ony injekce. Myslíš, že ve vznešené společnosti má člověk čas být nemocný? Během taneční zábavy jsem si rychle vstříkla dávku a opět jsem byla jako znovuzrozená… Bolest, kterou chudá žena snese bez reptání, jsi ty nechtěla přetrpět. Chudému je čas dražší než bohatému, protože si musí vydělávat na chléb. Médium: Ale Alexandra nespáchala přímo sebevraždu. Tak proč je v této sféře? Kateřina: "Její život byla pomalá sebevražda…. Všichni, kteří si svůj život zkrátí v důsledku slepé nerozvážnosti - alkoholici, narkomani -, musí touto třetí sférou projít.

Vdova se zastřelila, s manželem se nesetkala, str. 32, sféra 1/3, volala ho. Jenže nepřišel!! To bylo to hrozné! Kde je? Existuje ještě jiná smrt, že ho nenacházím? Jak obrovský je vesmír, jsou to miliony hvězd. Na které asi může žít? …Kdybys svou bolest snášela pokorně a využila ji na duchovní vzestup, pak bys pochopila, proč se ti tak stalo, a po smrti by ses s ním setkala… Začala jsem se proto modlit a prosit o odpuštění. Manžel můj hlas zaslechl, přišel za mnou, potěšil a posílil. Nemohl však tady zůstat, ani já nemůžu jít s ním, žijeme v rozdílných sférách. Moje stávající astrální tělo by nemohlo v jeho světě existovat a já ho nemohu zničit tak, jako jsem zmařila to pozemské. On zase nemůže žít v mé sféře.

Musím se sklonit před neúprosným zákonem, který vynesl náročný rozsudek: Za sebevraždu musím pykat tím, že se znovu narodím na Zemi. Čas, který jsem měla strávit jako vdova, se musí dodržet. V době, kdy jsem měla zemřít jako žena, pokud bych nespáchala sebevraždu, zemřu jako malé dítě následkem neštěstí. Artura mi přidělili jako duchovního průvodce, velmi o to prosil.

Zanedlouho se mi v novém těle zamlží paměť.

Tisíc let starý příběh a původ duševní poruchy, str.79, 3/4. Chtěl jsem všem vládnout. Po pozemském životě jsem se měl polepšit v duchovním světě, ale já se vzepřel a toulal se po Zemi jako duch. Další znovuzrození jsem si vynutil. Abych dal volný průběh svým krutostem, stal jsem se jezuitským inkvizitorem. Napínal lidi na mučidla a pálil je. Když jsem pak zemřel, stal jsem se mnohem ošklivější. Potuloval jsem se opět jako duch po Zemi a zdržoval se tam, kde se něco nekalého dělo. Po smrti jsem se už nemohl potulovat po Zemi jako duše; dostal jsem se pod donucovací zákon, protože se naplnila míra mých zločinů. Využili okamžik svobody, vzbouřili se a jako divoká zvěř či hříšný proud vtrhli na Zemi. To jsou oni ďáblové, kteří se vrhají na lidi, aby je pokoušeli. Každá z těchto duší, pokud je to jen možné, se rychle znovuzrodí - není to však jednoduchá záležitost. Existují lidé, kteří jsou obklopeni zdí světlého ochranného obalu, a ti jsou jim nepřístupní. Mé bezuzdnosti určili hranice. Měl jsem se narodit jako selský syn, ale můj duch byl plný hněvu a dušený vztekem, že se musím narodit na Zemi přes chudou selskou ženu. Negativními emocemi jsem si ještě v děloze zdeformoval tělo a poškodil mozek. Znetvořené tělo bylo věrným obrazem mého "já" - nebyl jsem schopen mluvit. Jelikož byla ve mně ještě pýcha, trpce jsem pociťoval své ponížení, a proto jsem se stal zlým a retardovaným. Když se mi lidé posmívali, zdivočel jsem a mlátil je hlava nehlava. Jen krávy, které jsem hlídal, jsem měl rád a tebe, protože jsi mi dávala krejcary. Lidé o mně říkávali: Dělat nechce, myslí si, že je velký pán! No, a nebyl jsem jím kdysi? Nebyl jsem panovníkem?