„Trávy se vlní, kam se podíváš,
tiché a trpělivé pod oblohou.
Do nich si lehneš, do nich usínáš,
až ti i cestu domů zarostou.“
Hrubín patřil mezi těch málo básníků, kteří dokázali i v
jednoduchých symbolech vyjádřit lidskou touhu po kráse. Napsal tuto báseň v
době, kdy na něho těžce doléhala dusná atmosféra padesátých let 20. století.
Autor, který celým svým založením toužil po vnitřní rovnováze, po čistotě a
harmonii, nalézá ve slově "tráva" nejen znak nezničitelnosti, ale i
znamení obnovy a trvalosti. K napsání těchto veršů inspirovalo Hrubína i
setkání s malířem Otou Janečkem, který tento text doplnil několika grafickými
listy. Vznikl tak téměř bibliofilský tisk, v němž psané slovo i výtvarné umění
tvoří jednotnou uměleckou složku.
Praha, Nibiru, 2003, 44 stran, 80-902726-4-9 vázaná,
nová.