Košík
0
0,00 Kč
Ukázka ze Sítě světla
Pepa vidí energii
Od svého mládí jsem pracovala jako cvičitelka, své hodiny aerobiku jsem stále s chutí vylepšovala. Tělovýchovná jednota mi umožňovala účastnit se seminářů, a tak se stalo, že jsem se v rámci inovace cviků zúčastnila semináře se zajímavým názvem tradiční čínské dechové cvičení.
Tahle akce byla bodem mého obratu. Uviděla jsem nádhernou sestavu, pomalou, okouzlující a zatoužila ji umět. Smála jsem se sice v duchu lektorovi, když říkal, že sestava pracuje se životní energií, ale sestavu jsem velmi pilně celé soustředění nacvičovala.
Ještě dnes se při psaní vžívám do té spousty energie, která se do mne dostala - ani spát jsem tehdy pořádně nemohla. K mému překvapení se zde o životní energii bavili lékaři, inženýři i jiní. A vůbec většina účastníků semináře byla tak vyrovnaná a tolik toho znala, zatímco já, antropoložka, doktorka přírodovědy se dvěma promocemi a červeným diplomem jsem o tomhle všem neměla ani ponětí.
Dneska i já jsem cvičitelkou oné tajuplné sestavy, absolvovala jsem všechny teoretické a praktické zkoušky a celé akci vděčím za to, že mám po celé republice spoustu velmi dobrých přátel.
Jedním z nich byl také Pepa z nadpisu. Vzhledem k tomu, že onu sestavu již znal, pomáhal nám neznalým při nácviku. V sestavě je také jeden balanční prvek - to stojíte na jedné noze a druhou znázorňujete kop. A aby to byl účinný úder, musíte prý svoje vědomí odstěhovat do chodidla. Pochopitelně jsem tomu nevěnovala pozornost, měla jsem co dělat, abych si vzpomněla, který prvek je na řadě, také abych cvik ustála a neupadla – když v tom se za mnou ozvalo "nejsi v chodidle". Byl to Pepa a musela jsem mu dát za pravdu. Po týdenním pilováni jsem pak již "v chodidle byla" a tak se také za mnou ozvala Pepova pochvala. Mimochodem, Josefa jsem zpovídala i cestou z tělocvičny, chodívali jsme přes nádherný park, on vyprávěl o pohybu energií ve stromech, jak je vidí barevně a dokonce překvapeně konstatoval, že energetický proud mohutného stromu se dočasně vychýlil a procházel mnou, když jsem se tak o ten krásný strom opírala.
Energetické dráhy
Nu, když jsem si odzkoušela, že životní síla existuje, nezbylo mi nic jiného, než se o ni zajímat. Učila jsem sice v biologii o energetickém metabolismu, katabolismu i anabolismu, ale v souladu s osnovami a představami klasické vědy tvrdila, že člověk je energeticky závislý pouze na příjmu energie z potravy. Molekuly jídla se v jeho buňkách rozštěpí a uvolněná energie přes adenosintrifosfát poslouží ke všem životním procesům. Ejhle, je to neúplné. Věděla jsem sice, že každý organismus je otevřený systém, vykládala jsem, jak zelené rostliny umí využívat fotony slunce, ale netušila, že i my, heterotrofové, jsme tolik závislí na příjmu kosmické energie. Říká se jí životní, nebo také čchi či prána, velmi často také ód. Dokonce člověk je pro příjem téhle energie parádně vybaven, má vytvořených sedm trychtýřků, tzv. čaker. Tyhle trychtýřky jsou stopkou spojeny s míchou. Však také při vykládání vedení nervového vzruchu se mluví o polarizaci, depolarizaci, milivolty sem a milivolty tam. Vývojově nejvyšší zvířata mají jedno trychtýřku podobné centrum na čele a rostliny nic, ty energii přijímají celým povrchem těla. Naše trychtýřky fungují jako turbíny, ale o tom později.
Nu, nervové vlákno se opravdu dá napíchnout, vsunout mikroelektroda, volty změřit, ale ta pravá energetická dráha, ta se vypreparovat nedá, neb jest jemnohmotná a na to jsou naše skalpely nešikovné. Dráha se však dá procítit v meditaci a tu většina vědců neumí. A v tom je kámen úrazu. Co nahlásili ti, co své dráhy procítili? Co sdělili přes média duchovní učitelé?
Probíhá námi energetický okruh. Od zadečku nahoru, od temene dolů. Ta zadní vzestupná dráha je, jak to říct, "elektrická", jang a opravdu jde středem páteře, však až do mozku. Pak se energie obrací dopředu, přes čelo až k hornímu rtu. V oblasti krku začíná mít jiný charakter – "magnetický"čili jin. Nu a tahle energie klesá předem pěkně dolů hrudí, bříškem co nejníže, a když už to středem níž nejde, pak dozadu a okruh je uzavřen. Však mnoho odboček z něj jde, ta pupíková zásobuje energií břišní orgány, ta kostrční posílá energii do nohou. Odboček je přes třicet a pěkná je třeba ta čelní, neb z ní klesá energie do prvního člověčího energetického těla. A jak se ono tělo jmenuje, zatím neprozradím. Těm, co meditují, chutná elektrická energie jaksi mužsky a magnetická, jak jinak než žensky. U muže se manifestuje "elektrické pole" vpravo, "magnetické" vlevo a u ženy je tomu naopak. A to by stačilo, neboť i tak je toho na vás dost.
Čakry
Už jste si odpočinuli? Mohu o těch trychtýřkách?
Duhu znáte, tak víte, jaké jsou její barvy. A představte si, že i naše trychtýřky, čakry, milují tytéž barvy, dokonce v tomtéž pořadí. Trychtýřky jsou krásné jak květ a květu se též podobají. Nejvíce květu lotosu a nejbohatší květ nosíme na hlavě. Má tolik okvětních lístků, že je nelze spočítat. Nejméně lístků má, jak asi tušíte květ první, ten jest jemnohmotně červený, a tak ho naše oči nevidí. Náš zrak vnímá jiné vlnové délky, však jste ta čísla museli říkat u tabule.
Čakra druhá je oranžová a máme ji pod pupíkem, třetí, žlutá, je nad ním, čtvrtá je zelená a sídlí u srdce. Pátá je jak letní nebe a nalézá se v oblasti krku. Šestou nám prozrazují tečky krásných Indek, jelikož je na spodní části čela. Má barvu noční letní oblohy, tedy temně modrou. Nu a ten květ, co máme na hlavě, je fialový. Odpusťte přátelé, hodně jsem ty barvy zjednodušila, ale pro začátek to stačí takhle.
Někteří lidé mají tyhle květy jak se patří nádherné, ale po pravdě řečeno, většina lidí se nemá čím chlubit. Zakrněla jim ta kvítka, neb jejich metabolismus jest hamburgrově hltací. Tahle kvítka milují vůni růží a procházku lesem. Tehdy se otevírají a nabírají a nabírají. A my se pak cítíme šťastni, toužíme něco dobrého vykonat a o tom všem bude tahle knížečka. Učenci o čakrách říkají: "Čakry přijímají a rozvádějí kosmickou energii po těle nositele ducha, člověka, v množství odpovídajícím jeho duchovnímu růstu. Čím ušlechtilejší a čistší je myšlení a jednání člověka, tím rychleji jeho čakry rotují a přijímají tak více energie."
Naše turbíny by mohly nabrat energie tolik, že bychom měli problémy. Proto ty barvy, proto ty počty lístků. Je žádoucí, aby ta naše kvítka neuschla, aby se otvírala a přivírala a pěkně pracovala. Zdárně energie třídila a vybírala pro nás ty nejvhodnější. Někdo snese víc a někdo jenom malounko. A to všechno čakry ví a podle toho se chovají. Ne však my. My bychom chtěli co nejvíc, neboť té vesmírné životní, též se říká božské energie jest dostatek a je zadarmo. A tak se někdo vypraví na seminář, lektor slíbí zasvěcení, a tedy závratný příděl energie, přes víkend. Zdá se vám to divné, že. Účastníkům kursů ne.
Ještě se mi něco líbí. Ta moje čakra nacůcla energii třeba Orionu. Ani netušíme, jak jsme s vesmírem pěkně propojeni. Ten první doušek energií, když se narodíme, je moc důležitý. Též se chystám o tom povídat. Čakry zásobují hlavně naše energetická těla, však jsou také v tom prvním zakotveny. Najdou také tu nejhrubší energii a pošlou ji do těla fyzického. Však o milivoltech jsem už psala. Nu, už to tělo musím pojmenovat, abych jenom neslibovala, jmenuje se éterické a čakry ho mají snad nejraději. Hmotné tělo také, nedá bez něj ani ránu.
Těch základních trychtýřků máme sedm, vlastníme však ještě mnoho dalších, některé jsou otevřeny vzad, třeba ten v zátylku a důležité jsou ty na dlaních a ploskách. Chodidlové nás uzemňují, neb spojují energeticky s "magnetickým pólem planety", dlaňové nás těší, neb všichni v sobě nosíme pohlazení svojí maminky. Pro pořádek ještě připomenu, že první čakra směřuje dolů, sedmá nahoru a zbývajících pět dopředu.
A ještě učená věta a bude to všechno: "K negativně vibrujícímu centru nohou vytváří "elektrický" protipól pozitivně nabíjené temenní centrum. A je logické, že přes tuhle sedmou čakru vcházejí kosmické energie do "elektrického pole" těla." A je to.
Obsah Sítě světla
Pepa vidí energii, Zelená hlava, Jak Ládík jedl psy, Jak nahoře, tak dole, Pavlin most, I kuš ty Makůvko, Zemské matrjošky, Lidské matrjošky, Jsme dráčci, Když nejde o život, jde o kaštany, Jsem tou vyvolenou, Ten dopis byl prostě krásný, Peter, Michal vodnář pražský, František je můj vzor, Jak jsem objevila perpetum mobile, Jardo Jankovský, promiň, Jak hřměl lustr v kuchyni, Na gumovém kajaku přes moře, Hrajeme si na Romana, Anička to umí, Monika měla namále, Plachetnice a lakýrník, Pane doktore, nemáte bratra v pekle?, Cibulkovy seznamy, Fotr nebo tatínek?, Lidské vysílačky, Fantom, Slon v porcelánu, Myšlenková vločka, Hanka mluví s horskými velikány, Parťáci, Krystalizační centrum, Zamykej dveře, Malí výtvarníci, Vidění ušima, Rezonance, Voda se bojí, Excitace, Častobořská lípa, Klíšťata, A najednou rozkvetlo poupě, Ach ty integrály, Zkouška z filosofie, Vy máte hezké zuby, Pan primář se diví, Patry a náhradní babičky, Červená to umí, Ach to lidské pohlazení, Jak mi prskla dlaň, Jak jsem nepoznala jeřáb, Nejsem ráda sama, Vyždímaná Markéta, Ať jsi stéblo trávy nebo obyčejný list, Kosmologie, Evoluce, Botanika, Zoologie, Lidská evoluce, Homo sapiens, Početí, Těhotenství, Porod, Dětství aneb A oddrkotali do končatých krajin, Dospívání aneb To se nedalo jíst, Dospělost, Stáří - aneb Kájík brání dědu, Nemoci, Umírání, Smrt, Bětka byla mimo, Usínání, Spánek, Probuzení, Průběh dne aneb Znáte to, 70 nectností, Slovní kytička a slovní bubák, A trochu anatomie nikoho nezabije, Dýchací soustava, Vážený pane Klimeši, Trávicí soustava aneb Fanouš se bál, že začne kvokat, Ach ty lentilky!, Cévní soustava, Vylučovací soustava, Pohlavní soustava, Nervová soustava, Mozek, Hormonální soustava, Oči, Uši, Nos aneb Nebeský reflex, Kytička pro duchovní svět. Co říct na závěr
Ohlasy na Síť světla
Pavla Kašparcová, duchovní učitelka a spisovatelka:
Kniha Síť světla nepatří k běžným literárním publikacím, oslovujícím rozumové vědomí člověka a průběh jeho všedního dne. Zabývá se hlouběji otázkami lidské existence, jejího původu, úkolů a cíle. Lidský život je hledáním odpovědí na tyto otázky.
Většina lidí si není vědoma, že pravou životní podstatou není fyzické tělo a jeho smysly, ale jim nadřazený duch, bez jehož působení zůstává hmotné tělo bez veškeré aktivity. Kdo hledá cestu k poznání a pochopení této pravdy, nachází bohatství, jehož hodnoty nejsou lidskými slovy vysvětlitelné. Síť světla k němu ukazuje cestu a záleží na svobodné vůli a vytrvalosti každého člověka, smaží-li se ji najít nebo bloudit dál temnotou nevědomosti, nesprávných domněnek a nauk.
Alfréd Strejček, herec a recitátor:
"S knížkou jsem se seznámil předem, protože jsem se účastnil jejího uvedení v život. Nesmírně mě zaujala. Je to kniha o hledání cesty, která nevylučuje, co dnešní svět bohužel opomíjí, to znamená věci, které jsou nad námi a mimo nás. Zabývá se duchovním poznáním, energiemi lidského těla i vesmíru. Byl jsem kmotrem dílka paní Pejšové velice rád, i z toho pohledu, že se zabývá zdravým životním stylem…. Vytvořili jsme CD Cesty naděje, je o mobilizování sil člověka a o smyslu lidského života. Výběr jsme udělali z biblických textů, z textů dávných mudrců až po Jaroslava Foglara nebo naše současné přátele – například vynikající vědmu Jaroslavu Urbanovou a kněze Josefa Veselého. Jdeme při hledání světla podobným řečištěm, podobně jako již zmíněná Helena Pejšová.......Karel IV měl zakázáno jako vladař od papeže, že se nesmí účastnit rytířských klání. On v nich ale vynikal a proti všem zákazům se inkognito v brnění souboje v severní Itálii zúčastnil. Při něm mu byla uražena čelist a zhmožděna páteř a ochrnul. Právě v kronikách Karla IV existuje tři čtvrtě roku, který není zaznamenán. My na podkladě vědeckého zkoumání odhalujeme, co se v této době odehrávalo. Jak se odvíjel jeho život a proč právě od tohoto roku začal psát biblické výklady a duchovní pojednání. A opět jsme u vaší sedlčanské paní Pejšové – a u cest světla." Pan Strejček pokřtil knihu 2. března 2006 v Paláci knih Luxor v Praze.
Čtenáři Sítě světla nám napsali
Včera jsem dočetl Vaši knihu. Tak vidíte, našla si mne. Není to náhoda, také na ně nevěřím. Mělo se to stát a stalo se. Jsem rád, že Vaše kniha vyšla, je velmi dobrá. Ať mají Grygarové a jim podobni vztek. Tím, že Vám posílám energogram obyvatel města Českých Budějovic, v němž žiji, nechci unavovat. On ten energogram, nakreslený automatickou tužkou, totiž potvrzuje to, o čem jste se v knize několikrát zmiňovala. Hnědá barva vyjadřuje, že 28 % obyvatel města je závistivých, oranžové, že 60 % z nich je sobeckých, modrá znamená, že jen 4 % (!) je ochotno pomoci druhým. Spotřebnímu, konzumnímu životu (žlutá), holduje ve městě 92 % obyvatel. Konečně: poměr obyvatel orientovaných na materiální stránku života k obyvatelům, přiklánějících se k duchovnímu hledání smyslu života je 96 % : 4 %.
Obávám se, že situace v ostatních větších městech bude podobná. Přes sílící negativní energii v okolí i v nás samotných jsem ještě optimista. Světlo přece nemůže vyhasnout. .... PP České Budějovice
Před pěti lety jsem se začala léčit ze strachu, co bude s námi po smrti, protože já a většina mých drahých nechodíme do kostela. Beru antidepresíva. Před dvěma lety to vypadalo, že to zlepšuje, ale letos v březnu se mi to opět zhoršilo (po četbě fakt ke knize Šifra mistra Leonarda). Do Vaší knihy jsem nakoukla v prodejně se zdravou výživou. Na straně 31 bylo uklidňující, že Bůh Otec bere dítě takové jaké je, chrání ho a má ho rád. I přes částečné obavy z toho, co se mohu dočíst, jsem nakonec knihu zakoupila.
V Boha věřím od malička, ale do kostela jsme nechodili, přesto mi maminka v dětství vyprávěla o posledním soudu a o tom, že když něco člověk provede, měl by se z toho vyzpovídat u kněze. Byl to můj případ, absolvovala jsem před 21 lety miniinterupci a výčitky (strach z Božího trestu) mě před pěti lety přivedly až ke katolickému knězi. Nebylo jen tak se vyzpovídat, musela jsem nastudovat katechismus, moje problémy neustaly - zjistila jsem, že jsem své dvě dcery nepřivedla k víře, nepokřtila je, a že tedy těch hříchů mám více. Já jsem si naivně představovala, že přijdu, vyzpovídám se a že se mi uleví, ale nebylo to tak. Starší dcera potom začala chodit do kostela, nechala se pokřtít, vdávala se v kostele, děti má pokřtěné, mladší si myslí, že to není třeba, že se řídí svým svědomím. Já sama jsem přestala do kostela chodit, protože mě to tam rozrušuje. Mám strach z věčného utrpení v pekle (bojím se o své drahé i o sebe). .... JB z Ústí nad Labem
Chcem sa Ti moc podakovat za knizku, kteru postupne preluskavam a musim povedat, ze je naozaj skvela. Aj ked zdaleka nemam tolko znalosti ako autorka, ale dost sa v nej nachazim, hlavne co sa tyka prace s detmi. Okrem ineho mi dava obraz o veciach, ktore som sice prijala, ale nevedela pochopit, resp si predstavit. Je mimoriadne inspirujuca a s urcitostou muzu rict, ze se k ni budu opakovane vracet. A vyberem z toho ukazky, ktere bud cist detem. Vim, ze to neni moc, ale nemam ine moznosti, ako prispet malilinkym dielikom k zlepseniu tohto sveta, ak to vůbec jeste bude mozne. .... ZD Slovensko
Měla jsem s sebou na dovolené. U šumění moře jsem četla, odložila, přemýšlela, četla, chápala a byla nadšená. Doporučuji. .... YZ
Šla jsem koupit jinou knihu, ale tato kniha mě přitáhla a když jsem ji uviděla, věděla jsem, že ji koupím. Měla jsem z ní velkou radost a taky během čtení a i po přečtení se k vracím. Děkuji a těším se na případnou další knihu, přednášku nebo setkání. .... dr. MŠ
Milá Helenko, čtu, až se ze mne kouří. Jsem na str. 80 a už můžu zodpovědně prohlásit, že je to moc užitečné dílo, jsem zcela zaujata. .... ZK
Vaše kniha se mi moc líbí a moc Vám za ni děkuji. Je psaná srozumitelně a přináší obrovské potěšení a pocit štěstí. .... AV
Pani profesorko, doufám, ze Vám křest vysel, jak jste si představovala. Ted, když kluci konečně usnuli, jsem Vám v nějakém záchvatu myšleni napsala asi pětistránkový dopis. Připadal mi ale nějak moc pateticky, tak jsem ho zase smazala. Radši Vám vše povím, až se uvidiíme. Jen jeden příběh za všechny: V den, kdy jsem četla kapitolu o tom, jak jsou děti citlivé a komunikace s ostatními bytostmi je pro ně samozřejmost, namaloval náš tříletý Martínek hrad a povídá: "To je hrad pana Krbce, ale ten už tam není. Pan Krbec umřel a už je z něho jiný pán". Asi začnu věřit na znamení! Mějte se hezky! .... PL
Čteni mi nešlo příliš rychle. U každé kytičky mne něco napadalo - v první části knihy se mi vybavovalo hodně přísloví A také jsem přemýšlela hodně nad sebou. Tolik bych se chtěla stát lepši, ale mám tolik chyb a tolik výmluv. Pravda je, že se člověk neustále vyvíjí (tedy pokud chce) a na spoustu věcí mění názory. Já už jsem ve svém životě k některým myšlenkám, které popisuješ i Ty ve své knize také došla. Některé (mám pocit) znám od dětství (reinkarnace). .... BT
Včera ve cvičení mě požádala jedna taičistka, ať Ti moc poděkuji za krásnou knížku. Před čtrnácti dny jí zemřel tatínek a knížka ji moc pomohla. Opravdu ráda vyřizuji. Jak vidíš, knížka nejen hladí po duši, ale i pomáhá, ale to Ty víš. Je ovšem krásné, když to tak vnímají i čtenáři. .... JV
Je to psané srdcem, dojímá mne: směju se, pláču. .... IS
Mne překvapuje záhada, proč lidé na vrcholu svých sil, kapacity ve svém oboru, samozřejmě s vysokoškolským vzděláním mají podobný světový názor. .... MUDr. TB
Milá paní Heleno, ráda bych vám moc poděkovala za úžasnou knihu – Síť světla. Přivezla mi ji sestra na "podívání" . Byla jsem z ní tak nadšená, že jsem si ji běžela koupit a hned 2x, jednu pro mě a druhou na půjčování pro kamarády. Na té vaší knížce je hezké to, že je tam všechno. Je to takové ucelené a srozumitelně napsané i pro studenty. Opravdu jako učebnice. Něco jsem dala přečíst i dceři (11 let) a rozuměla tomu. Za chvilku si přečte celou knížku. Mám takovou povahu, že neumím jen slepě věřit, co mi někdo řekne nebo napíše, musí mi to dávat nějaký smysl a logiku a ta vaše knížka mi opravdu moc pomohla. Ještě jednou děkuji, mějte se krásně a zase něco napište! .... Ing. IN
Marie Břeňová, redaktorka:
Křest knihy Síť světla profesorky sedlčanského gymnázia Heleny Pejšové se odehrál 14. února po 17. hodině v sedlčanské knihovně. Ředitelka knihovny Blanka Tauberová tu mimo jiné řekla: "Někdo hromadí majetek, někdo svoje uspokojení nachází v tom, že ubližuje druhým, někdo se snaží najít cestu dobra. Tato kniha je o hledání této cesty a může mnohým lidem pomoci a předat jim autorčiny poznatky."
Helena Pejšová několika desítkám lidí, kteří přišli její knihu vyprovodit do světa, vysvětlila proč vznikla. Jak v určitém období života uvažovala, že chybí na trhu rozšířená učebnice biologie, v níž by bylo kromě anatomie a fyziologie něco navíc. Nakonec se jejího sepsání ujala sama. Nachází v ní pro různé děje vysvětlení a svoje poznání čtenářům sděluje. Vše okořeňuje humornými a zajímavými příběhy z vlastního života. Zmiňuje se v ní o svých studentech, ale například i bývalém spolužákovi Františku Cihlářovi, turistické legendě Františku Robinu Veselém, který přes padesát let "zastupoval" v regionu sv. Mikuláše, nebo o pohodové Nině Jirouškové. "Je to zamyšlení nad smyslem života, během něhož jsem se stala z materialisticky zaměřeného člověka tím, kdo přijímá, že nás něco přesahuje," poznamenala Pejšová.
Kmotrem Sítě světla byl ředitel sedlčanského gymnázia Zdeněk Šimeček. "Přeji této knize přímou a snadnou cestu ke čtenářům a hodně úspěchů v síle sdělení, upřímnosti a opravdovosti," řekl při křtu.
vyšlo 16. 2 2006 v Příbramském deníku
Jana Arcimovičková, spisovatelka a radaktorka:
Lidé oceňují tvé organizační schopnosti a zápal, kniha ale byla pro mnohé z nich překvapením. Proč jsi se rozhodla ji napsat?
Vystudovala jsem biologii a chemii a tyto předměty jsem také vyučovala na gymnáziu. Později jsem se dostala ke cvičení taiči, které pracuje s energií a postupně jsem si začala uvědomovat, jak je životní energie důležitá. Začala jsem objevovat spoustu věcí a informací, o kterých jsem do té době neměla ani zdání. Udivilo mě, že jsem nikdy nic takového neslyšela ve škole, ani na té vysoké. Řídím se zásadou: "Klepej a bude ti otevřeno." Obrátila jsem se tedy na svou učitelku a přítelkyni s tím, že by měl někdo napsat knihu, která se těmito problémy zabývá. Odpověděla mi: "Tak ji napiš." A já věděla, že to udělám.
Jak dlouho trvalo, než tvá prvotina spatřila světlo světa?
Celkem dva a půl roku, ale mohla by to být kniha, která se píše celý život. Vždyť poznání není nikdy zcela ukončené, pořád se vyvíjí. První část knihy jsem hodně promýšlela, závěrečnou kapitolu jsem napsala nebývale rychle, jako by mi někdo vedl ruku. Také název Síť světla mě napadl až téměř ke konci, ale myslím, že velmi dobře odráží to, o čem píši.
Jaký je vlastně rozdíl mezi tím, co nás o vývoji člověka učí biologie a tím, co se lidé dozvědí z tvé knihy?
Jedním z podstatných rozdílů je reinkarnace. Uvědomila jsem si, že je to velmi logické a že to dává životu i určitý smysl. Je důležité chovat se slušně, pomáhat si a milovat, protože člověk v tomto životě zažívá to, co v předchozích životech způsobil. To dává smysl a sílu žít a radostně žít. Další podstatnou věcí je, že se kolem našeho těla nachází energetický obal, aura. Ta nás chrání. Narušují ji hádky, vztek a další negativní emoce, drogy, alkohol. Všichni bychom se měli snažit, aby byla naše aura silná, kompaktní a zářivá.
Poznatky, o kterých hovoříš, dokresluješ příběhy ze svého života. Myslím, že právě tím je dokážeš čtenářům přiblížit.
Tady se možná projevuje má původní kantorská profese. Děti se vždy nejvíce naučí, když jim vyprávíš nějaký příběh a v mé knížce je na konci každého z nich shrnutí toho, co bylo podstatné. Myslím, že je důležité být inspirací pro druhé, ale nikoho k ničemu nenutit, každý by měl rozhodnout sám, co je pro něj v životě důležité.
Ve svých příbězích často odhaluješ soukromí své a také svých přátel. Určitě to nebylo jednoduché odkrýt své nitro.
Dlouho jsem přemýšlela, než jsem se rozhodla zveřejnit některé své pocity a zážitky. Chtělo to i určitou osobní statečnost, ale myslím, že to bylo pro dobro věci. Když jsem chválila některé přátele, přiznám se, že mě nenapadlo dovolit se jich. Musím ale říci, že mi to žádný z nich nevyčetl, ba naopak. Tito lidé jsou velmi skromní a skromnost, to je nejtypičtější vlastnost moudrých lidí.
Jak jsi se v porovnání s dobou, kdy jsi začínala učit, změnila?
Uvědomila jsem si, že každé setkání pro mě může být přínosem a inspirací, že je důležité neubližovat, ale naopak pomáhat, milovat a být laskavý. Existuje mocná a uzdravující energie, je třeba umět se na ni napojit. Myslím, že každý člověk by měl mít radost ze života, že i když něco končí, měl by se těšit na to, co teprve začne.
Touto knihou začíná i nová etapa mého života. Ještě přesně nevím, jaká bude, ale už se na ni těším. Jsem připravena pomáhat a sloužit dobru věci, pro radost sobě a pro poučení druhým. Ale o tom musí rozhodnout sami lidé, jestli to tak budou chtít. Smysl života je v tom, že to, co člověk dělá, by měl dělat s láskou. Narodili jsme se v Evropě a máme velký duchovní potenciál. I když jsou dnes mezi námi rozdíly, jednou budeme na stejné úrovni.
Máš již na svou knihu nějaké ohlasy?
Síť světla byla vydána teprve nedávno a zatím oslovila téměř všechny, kterým se dostala do ruky. Každý tam možná najde něco jiného. Kniha byla napsána v Sedlčanech, obyvatelé našeho města tam proto nejspíš objeví i souvislosti s tímto krajem a jeho lidmi.
A mladá generace?
Dnešní mladá generace je mnohem informovanější a více suverénní. V Síti světla píši o některých studentech, které jsem učila. Mnozí z nich jsou velmi citliví a věci, o kterých jsem hovořila, je oslovily. Myslím, že ti budou patřit k těm, kteří si mou knihu rádi přečtou.