Obsah
Mezilidské vztahy. Vzájemná pomoc. Konflikty. Osobní záležitosti. Zdravotní otázky. Vztah k přírodě. Duchovní zrání. Vliv okolí. Působení modlitby. Biblická tématika. Čistota a láska. Vztahy mezi lidmi. Svět myšlenek. Duchovní kontakty. Realizace vyšších hodnot. Duchovní stupně a víra. Modlitba. Mlčení a meditace. Sny. Intuice a inspirace. Karma a reinkarnace. Životní orientace.
Čistota a láska, Vztahy mezi lidmi, Svět myšlenek, Duchovní kontakty, Realizace vyšších hodnot, Duchovní stupně a víra, Modlitba, Mlčení a meditace, Sny, Intuice a inspirace, Karma a reinkarnace, Životní orientace, Různé.
Ukázka
Jak postupovat, jsem-li připraven ke smíření, ale druhá strana není ještě tak daleko?
Jak můžete vědět, že druhá strana ještě není tak daleko? Pro člověka je typické, že příčinu nesnází nehledá sám v sobě, ale v druhém. Podstata problému spočívá v tom, že vy sami ještě nejste úplně volni, ačkoli si to třeba namlouváte. Promítáte své vlastní pocity do cítění druhých a přisuzujete jim to, co je vám vlastní. Proste, důvěřujte v pomoc duchovních sil, kontrolujte sami sebe a dojdete k cíli.
Existují lidé, kteří v rámci své mírumilovnosti na všechno přitakávají, se vším souhlasí. Je takový postoj správný?
Tento druh lidského jednání nelze nazývat mírumilovností. Je spíše projevem bytostí, jejichž duchovní podstata není v současném těle dostatečně vyvinutá a při styku s ostatními vznikají pocity vlastní slabosti, která ovlivňuje vnější projevy. Jindy může podobný postoj pramenit z toho, že lidské nižší já chce mít takzvaně klid a nevytvářet si problémy. Tato pohodlná pasivita přitahuje však síly negativní ovlivňující nežádoucím způsobem chod mysli. V ní se potom vytvářejí myšlenky, takzvané výmluvy, ospravedlňující toto jednání a vytvářející dojem, že stejně v dané situaci nelze jednat podle duchovních principů.
Nemá smysl samozřejmě vytvářet neustále konfliktní situace a nejrůznější spory jenom proto, že chceme obhajovat svoje principy. Je třeba přesně rozlišit, kdy se má člověk angažovat a kdy například nesmyslnou diskusí, stále se zostřující, ukončit třeba vlastním odchodem.